
Stephan Rammler, sociolog a zakladatel Institutu pro dopravní design, předpovídá zásadní proměnu měst, která může uspět pouze díky udržitelné mobilitě.

Pane Rammler, v čem se budou lišit města budoucnosti?
S tím, jak se stále více lidí stěhuje do městských oblastí, roste také poptávka po obytném prostoru, kulturních a volnočasových zařízeních a mobilitě. Otázkou je, jak sladit budoucí očekávání s dostupným městským prostorem.
Jaké je vaše řešení?
Rostoucí hustota obyvatelstva ve městech vyvolá hlavní požadavek na větší udržitelnost, protože jinak nám ve městech v důsledku změny klimatu jednoduše dojde vzduch k dýchání. Týká se to mnoha oblastí, ale především mobility. Individuální vlastnictví klasického vozu se spalovacím motorem s významnou ekologickou stopou nemůže pokračovat. Jak je patrné u mladších generací, způsoby používání se vyvíjejí směrem ke sdílení – od sdílení aut a jízd až po služby sdílení elektrických koloběžek a kol.
Bude město budoucnosti fungovat bez aut?
Tak daleko bych nezacházel. V budoucnu se však na silnicích jistě objeví více elektrifikovaných vozidel. Politici budou muset stimulovat udržitelnější mobilitu, například zavedením mýtného pro motoristy ve městě. Protože jedna věc je jasná: transformaci už nelze dále odkládat.
Ralph Buehler, profesor a výzkumník v oblasti dopravy z výzkumného centra Virginia Tech v USA, hovoří o způsobech, jak vytvořit město přátelské k cyklistům, a o kodaňském modelu. Výzkumník Ralph Buehler je autorem knih „City Cycling“ (2012) a „Cycling for Sustainable Cities“ (2021) – a sám dojíždí do práce na kole.

Pane Buehlere, Kodaň je všeobecně považována za vzor z hlediska řízení dopravy způsobem ohleduplným k cyklistům. Co by se od ní mohla ostatní města naučit?
Stejně jako v případě mnoha menších měst v Nizozemsku se statistiky dánského hlavního města jeví jako z říše snů. 49 procent obyvatel jezdí na kole do školy, na univerzitu nebo do práce. K tomu však nedošlo ze dne na den, protože Kodaň je tradičně městem nakloněným cyklistům a v posledních 30 letech svá opatření zintenzivnila. Důvod, proč se město stalo vzorem pro celý svět, lze nejlépe shrnout pomocí tohoto receptu na úspěch: oddělené, chráněné cyklostezky podél hlavních dopravních tras. Ty umožňují každému rychle a bezpečně cestovat.
Vidíte jinde známky toho, že ostatní města následují tento příklad?
Ano, v mnoha městech po celém světě se objevuje trend zřizování chráněných cyklistických pruhů, které cyklistům umožňují bezpečně a rychle se dostat z bodu A do bodu B – často v kombinaci s větším počtem zón bez aut v centrech měst a v ulicích s omezenou rychlostí. Jedná se o součást koncepce dopravy, která dává více prostoru chodcům, cyklistům a veřejné dopravě a zároveň omezuje automobilovou dopravu a snižuje její atraktivitu. To lze vidět v kanadském Montrealu nebo americkém Portlandu, ale i v evropských městech, jako je Paříž, Vídeň a Barcelona.
Co je hnací silou tohoto vývoje?
Orgány městské správy po celém světě čelí výzvě, která spočívá ve snižování emisí CO2, minimalizaci dopravních zácp a boji proti místnímu znečištění ovzduší. To je jediný způsob, jak zajistit vysokou kvalitu života. Mluvíme o hodnotách, jako je zdraví, bezpečnost a příležitosti k rekreaci. Za tímto účelem je třeba přerozdělit dopravní prostor.
Jak důležitou roli hraje jízdní kolo v revoluci mobility?
Cyklistika bude hrát významnou roli v udržitelné dopravě. Zejména ve městech je pro mnoho lidí ideálním dopravním prostředkem na vzdálenosti do deseti kilometrů. Rostoucí obliba eBiků představuje podnět pro další vývoj v této oblasti. Umožňují překonávat delší vzdálenosti a oslovují nové cílové skupiny. Například dojíždějící, kteří se už nezapotí ani na dlouhých a strmých cestách do kanceláře. To vyžaduje rozšíření sítě cyklostezek, aby lidé z odlehlých oblastí mohli rychle dojíždět do města a zpět domů. Mnoho měst má z tohoto hlediska stále co dohánět.