Nadšenec pro Uphill Flow

André Wagenknecht

André Wagenknecht:

Mistr Německa v kategorii Enduro trénuje na elektrokole

André Wagenknecht:

Mistr Německa v kategorii Enduro trénuje na elektrokole

Pět dobrých důvodů pro horské elektrokolo

Pohled na rodnou zemi z nové perspektivy

Pohled na rodnou zemi z nové perspektivy

Jistě, můžete vyrazit na jakémkoli horském kole nebo můžete jít pěšky, ale své plány na objevování regionu jsem skutečně dokázal proměnit ve skutečnost díky horské elektrokolo. Protože pak je jedno, jestli je někde potřeba vydat se po rychlé objížďce. Takže v současnosti podnikám hodně krátkých objížděk, které plynule kombinuji s prohlídkovou trasou. Umožňuje mi to mapa v cyklopočítači Nyon vše-v-jednom.

Návrat ke sportu po zranění nebo nemoci

Návrat ke sportu po zranění nebo nemoci

Po úrazech nebo nemoci se můžete poměrně rychle vrátit k jízdě na horském kole. Je to šetrné ke kloubům, prospívá to kardiovaskulárnímu systému a hlavně je to bavit. Pro mě to byl rozhodně ten nejdůležitější bod. Věděl jsem, že rehabilitace bude trvat dlouho, ale s horským elektrokolem jsem se brzy znovu bavil a byl schopen udržet krok s motivaci.

Naplánujte si svůj vlastní tréninkový režim

Naplánujte si svůj vlastní tréninkový režim

Co funguje při rehabilitaci samozřejmě platí i pro trénink. Byl jsem schopen sv§j trénink velmi přesně zaměřit na požadovaný cíl. Od té doby trávím na závodním kole mnohem méně času, protože své základní tréninkové jednotky mohu plánovat nezávisle na horské elektrokolo. Jen připojím pásek pro měření tepu k palubnímu počítači Nyon vše-v-jednom a můžu si hlídat srdeční tep a hodnoty výkonu za všech okolností.

Více zábavy pro všechny

Více zábavy pro všechny

Nejdůležitějším argumentem je prostě to, že je to bavit. Strmá a technicky obtížná stoupání stále představují výzvy, ale už je možné je zdolávat. Mohu regulovat, kolik podpory v danou chvíli chci, což mi umožňuje jízdu přizpůsobit svým požadavkům a užívat si flow. Pro mě je vedle všech ostatních důvodů podstatná zábava.

Horské elektrokolo vyrovnává rozdíly

Horské elektrokolo vyrovnává rozdíly

Vyzkoušel jsem si to poprvé při své rehabilitaci. Vedl jsem skupinu v Chorvatsku. Dokázal jsem tam držet krok se všemi účastníky a naopak. Naše skupina proto byla vyvážená a mohli jsme si při jízdě povídat. Byla to prostě bavit pro celou skupinu. Bez podpory šlapání by skupina nepochybně nebyla tolik sladěná.

„Skutečné požehnání“ – André Wagenknecht o rehabilitaci a tréninku na eBiku

André Wagenknecht hovoří o tom, jak ho horské elektrokolo motivovalo při rehabilitaci, jak znovu objevil svou vlast a jak koordinuje svůj trénink s horským elektrokolem.

André Wagenknecht pochází z Vogtlandu

a dlouhodobě se věnuje sjezdové cyklistice. V současnosti už má za sebou i několik let úspěšného působení v kategorii Enduro. Knecht, jak se mu mezi přáteli říká, nezačínal v devadesátých letech u cross-country, ale hned se vrhnul na sjezd. Společně se značkou Cube vyvinul karbonové sjezdové kolo Cube TWO15 a zvítězil v prvním německém MTB-Enduro šampionátu v roce 2014. V posledních letech si André udělal jméno jako profesionální biker a je prakticky tváří rozkvětu cyklistiky v saských horách.

Na jaře 2016 však musel Knecht začínat v podstatě od začátku.

Po úspěšné sezóně v roce 2015 chtěl přes zimu zapracovat na kondici, ale hned první tréninková analýza ho vrátila zpět na zem. Zhoršující se trend dál narůstal a krátce poté byla Andréovi diagnostikována infekční mononukleóza. „To znamenalo, že jsem musel ze dne na den pozastavit všechny své tréninkové aktivity. Fyzická námaha byla tabu a nebylo jasné, jak dlouho bude proces zotavování trvat.“ Na budování formy, stejně jako na sezónu 2016, André musel zapomenout.

Záblesk naděje přišel v podobě akcí Cube Dealer Camps na Istrii.

Bosch Performance CX jsem dokázal udržet svoji námahu v zelené zóně.“ Na eBiku absolvoval několik místních projížděk s průvodcem a takřka přes noc přeběhl k nové technologii.

 

eBike mi umožnil znovu poznat můj rodný kraj“

André Wagenknecht

Když se vrátil zpět do Německa,

Nyon vše-v-jednom mu ve wattech ukazuje aktuální výkon při šlapání, takže je vždy schopný přizpůsobit úroveň podpory aktuálním podmínkám tréninku. Počítač Nyon je možné pomocí Bluetooth připojit k různým hrudním páskům pro měření tepové frekvence. To znamená, že při tréninku může neustále sledovat rozsah tepu. „Tímto způsobem jsem mohl řízeně cvičit po celou dobu své regenerace, a co je důležité, nejen na silnici, ale i v lese nebo v přírodě.“

Knecht většinou trénuje v okolí svého domova.

Má tu kamarády, se kterými jezdí už mnoho let. Nedaleko se nachází také cyklistický park Schöneck. Přiznává, že před nemocí by si nikdy nedokázal představit tak obrovskou svobodu, kterou mu eBike teď poskytuje. Dnes už by bez něj byl ale nerad. I poté, co se plně zotavil z infekční mononukleózy, stále eBike pravidelně používá. „eBike mi stále nabízí kontrolovaný trénink v terénu. Teď mohu také v lese dělat to, co bylo dříve možné jen na závodním kole.“

eBike považuje za zábavné tréninkové náčiní,

za pomůcku pro mobilitu, nikoli za plnokrevný závodní stroj. Mezi jeho závodícími kamarády se eBiky nijak neopovrhuje. Mnoho profesionálů používá eBiky ke kontrole a zintenzivnění svého tréninku. André strávil léto 2016 testováním různých závodních modelů horských elektrokol. „Osobně si eBiky spojuji s požitkem z jízdy a se svobodou, nikoli s plnohodnotným závoděním. Ale dokážu si představit, že by se v budoucnu mohly objevit nějaké vhodné a opravdu zábavné modely.“

 

„Cílené používání eBiku při tréninku“

André Wagenknecht

Rozhovor s André Wagenknechtem:

Ahoj André, mohl by ses prosím krátce představit?

Jmenuji se André Wagenknecht a pocházím z regionu Plauen.

Už nějakou dobu jezdíš na profi úrovni. Řekneš nám něco o sobě? Nebo třeba o svých začátcích?

Začátky můžu popsat docela snadno. V dětství jsem hodně jezdil na kole a někdy v 90. letech – myslím, že to bylo v říjnu 95 – jsem se zúčastnil svého prvního závodu. A aktivně závodím od roku 1996. Posledních 20 let jezdím v sedle horského kola. Původně jsem se věnoval sjezdu, takže za sebou mám spoustu zkušeností. Na rozdíl od mnoha jiných jsem nezačínal v cross-country, jak bývalo v 90. letech obvyklé. Pro sjezd jsme používali hardtaily a hodně jsme jezdili i dual slalom. To jsou tedy moje začátky. 

%ČÍST DÁL%

Už pár let závodíš v kategorii Enduro. Jak k tomu došlo? Co tě na tom láká?

V roce 2008, když jsem se stal mistrem Německa ve sjezdu, se mi naskytla příležitost. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového. Po přechodu na model Cube jsem strávil nějaký čas sestavováním nového sjezdového kola. To bylo právě v době, kdy si kategorie Enduro získávala svoji pozici. Spolu s naším týmem Cube Action Team jsme v kategorii Enduro fungovali od samého počátku. Pro mě to byla jen nová výzva a především nová zábavná aktivita. Mohl jsem strávit celý den na kole společně s lidmi, aniž bych musel posedávat v zázemí nebo se nechat tahat na vleku. Klesání tratí byla podobná jako při závodech ve sjezdu, což mě vždycky bavilo.

Vyhrál jsi první německý šampionát. A pak jsi na chvíli zmizel ze scény. Co se stalo?   

Vlastně jsem byl po vítězství na německém šampionátu opravdu motivovaný. Cítil jsem se uvolněně a přes zimu jsem dodržoval přesně strukturovaný trénink. Pak jsem si ale uvědomil, že něco není v pořádku. Na testech výkonnosti se moje předpoklady potvrdily. V té době jsme si jen mysleli, že jde o normální chřipku. Můj stav se ale zhoršil a nakonec mi diagnostikovali infekční mononukleózu. Tím pro mě sezona okamžitě skončila. Byl jsem opravdu hodně zklamaný. Trvalo dlouho, než jsem opět směl začít znovu jezdit na kole, a i tak jsem musel být opatrný.

Jakou roli sehrál eBike při rehabilitaci?

eBike pro mě v té době byl skutečným požehnáním. Doktoři mi úplně zakázali jezdit na kole. Ale díky eBiku jsem mohl začít znovu jezdit, protože jízdu na něm je možné důsledně kontrolovat. Opravdu to začalo, když mi umožnili vést skupinu cyklistů na eBiku na prodejní akci na Istrii. Tehdy jsem si uvědomil, že s eBikem můžu trénovat strukturovaně, že si můžu hlídat puls a hlavně, že mě to prostě baví.

Takže tím chceš říct, že na jedné straně to bylo o zábavě, ale na druhé, že tě to také hodně motivovalo k tomu, abys při tréninku dělal pokroky?

Přesně tak – kombinace zábavy a tréninku při přesně zvolené nízké tréninkové zátěži, kterou jsem v té době potřeboval, pro mě byla ideální.

Jezdíš ještě na eBiku?

Upřímně se musím přiznat, že eBike používám k tréninku doma. Kolo skvěle plní svůj účel – používám ho v závislosti na volném čase a na svém tréninkovém plánu, ale hlavně ve dnech s nízkou intenzitou tréninku, kdy si chci ještě užít sjezdy a chci zapracovat na technice. Momentálně toho na eBiku najezdím opravdu hodně. Zejména během zimních měsíců.

Jak vlastně řídíš svůj trénink na eBiku?

Zpočátku jsem zkoušel spoustu věcí, v té době nebylo k dispozici mnoho empirických informací. Na začátku jsem se soustředil hlavně na techniku. Jakou podporu šlapání mi může motor poskytnout a jakým způsobem? Kolik úsilí to může ušetřit? O co se musí jezdec stále starat sám, například s ohledem na řazení? Nyní se snažím eBike cíleně využívat při tréninku, jen abych si udržel dobrou úroveň.

Sleduješ tréninky nějak? Nebo se spíš řídíš pocitem?

Ne, sleduju to. Svůj tep si mohu jednoduše zkontrolovat na palubním počítači Nyon. Tam si můžu hlídat i všechny ostatní tréninkové parametry, takže můžu vše snadno, ale můžu nad parametry mít i slušnou kontrolu.

Co tě na jízdě na eBiku obzvlášť baví?

Znovu jsem si projel svůj rodný kraj. Na cestách, po kterých obvykle jezdím, jsem najednou našel nové varianty, protože jsem si řekl: „Aha, tam jsi na kole ještě nikdy nejel, takže se tam rychle jeď podívat.“ To mě momentálně opravdu baví. Dává mi to nový impuls a při jízdě na kole stále objevuji něco nového.

Myslíš si, že má smysl a je nutné vyvíjet speciální formáty soutěží pro eBiky?

Formát soutěže pro eBiky by byl rozhodně zajímavý. V tomto ohledu jsme stále ve fázi průzkumu. V roce 2016 jsem vyzkoušel spoustu kol a poznal nové formáty soutěží. Zúčastnil jsem se Bike Festivalu v Rivě a byl jsem tam i během akce Hillclimb na soutěži Crankworx ve Whistleru. Zúčastnil jsem se i čistě endurového závodu. Jako cyklista mám stále možnost věci přizpůsobovat a ovládat. Ale pozornost by se vždycky měla soustředit spíše na zábavu než na zdolávání výzev.

Jsi v současnosti mezi enduro profíky jako uživatel eBiku průkopníkem, nebo ho mají i ostatní? Jaké je vnímání elektrokol v rámci cyklistické komunity?

Mám pocit, že komunita je víceméně rozdělená 50/50. Vím jistě, že existují špičkoví sportovci, kteří trénují na eBiku. Ve skutečnosti jich je mnoho. Zejména proto, že se v dnešní době probíhá spousta testů různých věcí na eBiky. Také věřím, že na eBiku začne trénovat mnohem více lidí. Byly doby, kdy přicházely inovace a my jsme si na ně museli postupně zvykat, ale já si myslím, že na eBiky už jsme si zvykli nebo za chvíli zvykneme.

Máš pro příští roky ještě nějaké velké sportovní cíle? Čeho bys chtěl dosáhnout?

Jak jsem řekl, na závodní scéně se pohybuji již více než 20 let. Určitě bych se chtěl zúčastnit více závodů, mám je prostě rád. Je pro mě těžké se zastavit. Rád bych však i nadále přinášel své zkušenosti do procesu vývoje elektrokol. To mě momentálně opravdu hodně baví. V této oblasti stále existuje velký potenciál, zejména v segmentu eBiků.

Jaký máš vztah k Vogtlandu, tvému rodnému kraji?

S Vogtlandem si opravdu připadám propojený. Pro jízdu na horském kole je to fantastické místo. Máme tu všechno, od sjezdů a endura až po úžasné trasy po horských hřebenech, které jinak v zimě navštěvují lyžaři. A strašně rád cestuji. Moc mě baví jezdit na různých trailech, ale také se rád vracím domů.

Co bychom si v této oblasti neměli nechat ujít?  

Za poslední rok se toho tady hodně událo, takže si můžete vybrat svoje vlastní zajímavá místa. Může k nim patřit bikepark a klub v Schönecku, areál Trailcenter v Rabenbergu a na české straně třeba Boží Dar a flowtrail na Klínovci. Všichni v regionu z toho mají velký prospěch a doufáme, že tento vývoj bude mít uznání a podporu i v budoucnu.

Co pro vás znamená Uphill Flow?  

V Uphill Flow podle mě nejvíc záleží na „flow“. Při jízdě do kopce mám stejný pocit jako při sjezdu na běžném kole. Při jízdě do stoupání tak jen s malou námahou či úsilím zažívám to, co je jinak možné zažít pouze při jízdě z kopce. Při jízdě do kopce tak zažívám zcela novou zkušenost.

Více nadšenců pro Uphill Flow